Je to poměrně paradoxní skutečnost, ale děje se poměrně často. Starší lidé na jednu stranu nevěří virtuálním penězům, tedy především těm na bankovních účtech, neboť skoro celý svůj život byli zvyklí mít veškeré bohatství při ruce a mít nad ním neustálý dohled. Jak se říká, své jmění schraňovali pod polštářem.

Na druhou stranu ti stejní lidé často naletí nejrůznějším podvodníkům a podepisují nevýhodné smlouvy, na jejichž základě přijdou o obrovské množství finančních prostředků. Co stojí za takovým, pro běžné smrtelníky nepochopitelným, chováním některých lidí?
Jeden z úhlů pohledu nabízí teorii, že starší lidé často posuzují ostatní na základě sympatií. A tak proto se nezřídka stane, že senior uvěří „tomu sympatickému pánovi“, co jim nabídne „výhodnou smlouvu“, jejíž dodatek ovšem nešťastné oběti finanční pasti již prezentován není. Ano, je všeobecně známá věc, že oni podvodníci jsou rétoricky vyškoleni a působí velmi sympatickým dojmem.
Naproti tomu starší lidé nedůvěřují třeba bankám a vůbec prověřeným a licencovaným finančním institucím, neboť nezřídka kdy mezi řečí se sousedkou či známou padne, jaké že jsou banky zlodějské instituce a že jen okrádají lidi o peníze. Jako by zkrátka lidé neměli důvěru k velikánům, jež jsou v jejich očích jen vykořisťovateli systému a jejich šéfové jsou jen zbohatlí a nenasytní papaláši.

Změnu pohledu a tím nižší pravděpodobnost výskytu problému mohou seniorům vnést do paměti především mladší generace – jejich děti a vnuci. Je vhodné se pokusit vysvětlit, jak celý trh funguje a připravit tyto na lidi na možná rizika a dát jim návod, jak se jim vyhnout a jak jim co nejlépe předcházet.
Je jasné, že starší generace je určitým způsobem navyknutá svému vlastnímu jednání, ovšem malá přednáška o tom, jak nenaletět a jak se o své finance starat, nemůže být nikdy na škodu. Jde pouze o to, aby vaši rodiče či prarodiče co možná nejvíce uvěřili, že to s nimi myslíte dobře a myslíte především na jejich vlastní dobro.