Tuto vitální rostlinu pocházející z teplých krajů můžete s klidem pěstovat v běžných pokojových podmínkách. Masožravka získává živiny chytáním hmyzu, který naláká svou vůní a zbarvením do pasti svých čelistí, které se ihned poté zavřou a díky uvolňujícím se enzymům postupně svou kořist stráví. Celkově existuje několik stovek druhů masožravek, které se liší vzhledem i náročností. Některé z nich dokáží dokonce chytit a vstřebá i menší obratlovce.

Pokud jste nikdy dříve masožravku nevlastnili, tak to vůbec nevadí, jen si pro začátek vyberte nějaký druh, který je nenáročný na pěstování. Pro začátečníky jsou nejvhodnější mucholapka podivná nebo rosnatka, které mají jen základní požadavky. Dají se zakoupit běžně v květinářství, zahradnictví nebo přímo od pěstitele, který vám poradí s výběrem i péčí.
1.      Voda, teplota a světlo
Tito rostlinní dravci potřebují dostatek vláhy, světla a tepla. Ideální zálivka je pro masožravky měkká dešťová voda a občas jim můžete dopřát vodu destilovanou. Pokud zaléváte vodou z kohoutku, nechte ji alespoň den odstát. V žádném případě zeminu nenechte nikdy vyschnout. Rostlinu umístěte co nejvíce na denní světlo, nejlépe na okenní parapet nebo klidně na balkon. Přes léto je necháváme při pokojové teplotě kolem 25 °C, na zimu je vhodné teplotu snížit až na 15 °C.

2.      Přesazování
Jako substrát je nejvhodnější rašelina. V případě, že se při pěstování objeví plíseň nebo zemina zapáchá, je třeba vyměnit substrát za nový. Rostlinky jinak přesazujeme dle potřeby, vždy na jaře. Pokud se jim daří, bohatě to stačí jednou za 2 nebo 3 roky.

3.      Potrava
Teprve až po kvalitní zálivce, dostatku tepla a světla přichází na řadu krmení. Někteří lidé chybně masožravku překrmují, a to může vést až k jejímu zahubení. I bez naší pomoci si totiž sama dokáže kořist nalákat a chytit. Pokud jí chceme sami dopřát nějaký mls, jedna moucha týdně jí úplně postačí.