·         Nové věci. I vy, když máte ochutnat něco nového, tak se v tom často nedůvěřivě rýpete, posouváte to po talíři, dloubete do toho vidličkou, a nakonec to pomalu vložíte do úst. A teď si představte, že jste malé dítě a najednou vám někdo cpe do pusy něco podivného. Divně to voní, má to divnou barvu a tvar a vy nemáte nejmenší tušení, co se tím má jakože dělat. A když se vám to pokouší nacpat do krku, tak se přece musíte bránit. Jak na to? Dejte dítěti čas. Nechte ho nový komponent v jídelníčku prozkoumat, osahat, rozpatlat, a nezoufejte, když ho nepřijme napoprvé. První odmítnutí neznamená konec všech nadějí. Dejte si chvilku pauzu, a zkuste to znovu.

·         Špatná konzistence. Někdy se stane, že problém není v jídle, ale ve způsobu, jakým ho dítěti naservírujete. Pokud vašemu dítěti nejede cuketa, zkuste ji místo opékání zapracovat například do dezertů. Problémy s hráškem? Zkuste ho rozmixovat. Odpor k houbám? Zkuste malé kousky propašovat například do bramborové kaše. Další trik může být obklopit neoblíbené jídlo něčím, co vaší ratolesti jede. Vyzkoušejte třeba špenátový štrúdl nebo palačinky. Nepopulární ovesné vločky zakomponujte do lívanců.

·         Nechte dítě pomáhat. Dalším oblíbeným trikem mnoha rodičů je nechat malého nejedlíka asistovat u vaření. U dítěte je daleko větší šance, že jídlo sní, pokud se na něm samo podílelo. Takže ho nechte (v rámci možností) vymyslet, co budete vařit, dojděte spolu na nákup a pusťte se do díla. I malé děti toho v kuchyni zvládnout spoustu. Nechte je míchat, trhat, ochutnávat (velmi populární role) a servírovat. Větší děti mohou měřit, vážit nebo třeba stříhat nůžkami. K jídlu si pak hezky prostřete, sedněte si spolu, a uvidíte, že vašemu miláčkovi jídlo najednou půjde samo. A možná, že nakonec z malého vybíravého strávníka vyroste příští Gordon Ramsay.